close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2009

Zlaté plácačky či boty?

30. srpna 2009 v 0:19 | Kristýna |  ECHT GOLD
Prvním příspěvkem do ECHT GOLD jsou dámské boty značky Louis Vuitton, které nalezl můj společník David k prodeji na aukru. Na první pohled jsem věděla, že pro tento týden máme vítěze.

Boty na podpatku mají podle mě dělat ženu ještě o něco ženštější. Ovšem můžou tyto boty, které připomínají spíše drahou zlatou plácačku a noha v nich vypadá opravdu ohavně, plnit svůj účel?
Nebudu se tajit tím, že mám ráda vysoké podpatky a ty ''imitace'', kterých jsou teď plné obchody mi vážně nedělají dobře. Jistě, nejspíš půjdou na odbyt mnohem lépe, dnešní život vyžaduje rychlost a praktičnost a sama mám ozkoušené, že na 11cm v nohách se toho dosahuje hůře. Ale jak praví přísloví: ,,Pro krásu se musí trpět.''
Denně potkávám ženy, co klapou na dvou centimetrech a v duši mají hřejivý pocit, že jsou více ženštější. Jakmile však dojde řeč na vyšší podpatky pronesou větu: ,,Na tomhle bych se zabila.'' A tak já pronáším větu na oplátku: ,,Když v tom neumíš chodit, tak na to nelez.''
Když neumíte zpívat, nezpíváte. Když neumíte plavat, neplavete. Když neumíte chodit na podpatku, choďte raději v teniskách než v tomto.

A konečně se dostávám k obrázkům samotných vítězných bot. Jsou důkazem toho, že značka nemusí vždy znamenat krása. Ani takové velikosti jako je Lous Vuitton.







Pat Says Now

27. srpna 2009 v 15:35 | David |  feat.
Prosinec roku 2000 v Londýně.
Muži a ženy ve svých uniformách, trávící několik hodin v kanceláři u šedých počítačů s šedými myšmi, neprojevují nadšení a nemají motivaci. Dost! Řekli si Pat a Dirk a na firemním vánočním večírku se vypraví na tajnou misi na své oddělení a barevně pomalují všechny myši. Místo výtek si však vysloužili pochvalu. Kolegům se jejich barevné myši líbily. Představa byla na světě. Švýcarský výrobce Pat Says Now začal navrhovat a vyrábět myši různých designů a barevných kombinací, které vnáší do kanceláří život a zábavu. Není to jenom myš, je to osobní doplněk, který lze přispůsobit každému stylu.
V současné době Pat Says Now prodává i velmi zajímavé obaly na laptop, inspirované například britskou vlajkou, neo-barokem či námořnictvem.



Já očekávám

27. srpna 2009 v 0:46 | Kristýna |  BABBLING
Banalita a nebo závažný komunikační problém? Každý máme svá očekávání a jsou různé situace či lidé, kteří stupňují jejich důležitost. V případě mého otce se jeho očekávání skládají zřejmě pouze z obav, zda mu uvolním gauč, aby si na něj mohl lehnout. V takové chvíli je řešení jednoduché, zvednu se, pokroutím hlavou s očima v sloup a v duchu si zakleju jak dokáže být tak,... tak hrozný!

Ovšem k čemu se chci dostat, připomnělo mi to úplně jinou a jednu z těch důležitých chvil. Chvíle, kdy kdosi cosi očekával... ale lidé myšlenky nečtou. (Alespoň ne většina :D). A tak jsem si očekávání vyslechla pro změnu až když už bylo pozdě. Nevím jak bych se zachovala, ale mám právo se rozhodnout a to právo mi bylo odepřeno. Jen proto, že myšlenek má každý plnou hlavu a ústa? Zarytě mlčí.

Máme pět smyslů: zrak - abychom se mohli rozhlédnout, čich - abychom co vidíme mohli očichat, hmat - abychom tu krásu mohli uchopit, chuť - protože s chutí je krása ještě půvabnější a sluch? Abychom se navzájem slyšeli. Ale k čemu je spousta zbytečných řečí, které dokáží zazdít ty, které si necháváme pro sebe a neumíme je vyřknout? Možná nám chybí ještě šestý smysl a to smysl umění povědět správná slova ve správnou chvíli. A nebo ještě jinak, poznat, kdy je poslední možnost své myšlenky obnažit světu než bude pozdě a zbydou jen oči pro pláč. Nejspíš někde v té hlavě bude zastrčený, ale malý a nevyvinutý, nedostačující.

A v nedostačující situaci jsem teď já. Zavedla bych nepsané pravidlo, když to neřekneš včas, neříkej to vůbec. Jak se mám teď oprostit od něčeho, co je pro mě neuzavřenou kapitolou? Mám to na talíři když se probouzím, když jím, když si hledím v zrcadle do očí, když usínám, když sním. A bojím se, že to jen tak neskončí. Ta pozdě vyřknutá slova tápou ve mě samotné jako slepé kroky tmou. Byl to sobecký čin, který jednomu ulevil a druhého brzdí. Jdu dál, ale prozatím? Nevidím.


David

26. srpna 2009 v 15:32 | David |  feat.
Jmenuji se David a do své rubriky feat. budu přispívat články o svém pohledu na design, módu, životní styl. Budu zde také uveřejňovat mé vize, návrhy a realizace.

Nechci se stát jedním z davu, chci udávat vlastní směr.


Úvodem...

25. srpna 2009 v 22:07 | Kristýna |  NOUVELESS
...Úvodem Vás srdečně vítám na L'AVENUE...

Každý se někdy pozastaví nad otázkou, zda se ubírá tou správnou cestou.
V tomto případě Vám odpověď ulehčím, cesta směr L'AVENUE je krok správným směrem.


Hlupák se nastrojí, elegantní člověk se obléká. (neznámý autor)




Kristýna

25. srpna 2009 v 20:02 | Kristýna |  A PROPOS DE MOI
Každé stránky mají svého autora a tímto bych vám autora L'AVENUE ráda představila. Mé ctěné jméno je Kristýna. Je mi čerstvých 19 let. Pocházím z Pardubic.

Již od mládí má osoba spěla k umění, počínaje návštěvou baletu od 5.roku, docházením do hudebních kroužků na flétnu a klavír, u kterého jsem úspěšně dokončila I. cyklus. Povinnou devítiletou docházku jsem strávila na Základní umělecké škole v Pardubicích, kde jsem po celých devět let účinkovala ve sboru Pramínek.

Nyní navštěvuji Uměleckoprůmyslovou školu v Hradci Králové. Od 1.9. 2009 mě čeká poslední maturitní ročník. Můj obor se týká navrhování a konstrukce nábytku, nyní je přejmenovaný na Design interiéru. Za svou existenci ve třídě vděčím dvěma vzácným lidem, Davidovi, který přispívá na L'AVENUE střípky své jedinečné osobnosti a Market, se kterou spolupracuji na HAIR DESIGN (v oblíbených stránkách). Těchto dvou lidí si moc vážím a jsou nepřehlédnutelnou součástí mé podstaty.

Jako všichni lidé jsem od mala ovlivňována různými vlivy. Mým dospívajícím vlivem byla metalová temná éra. Co bylo černé a zlé bylo správné. Mé oblíbené místo hřbitov a imponujícící obrázky fotky dívek s depresivními a prázdnými pohledy. Nechci tím hanět metal a lidi okolo něj, vždy to bude hudba, která si v mém srdci najde kousek místa, ovšem už bez temnoty, prosím. Již nějaký čas má maličkost míří z podzemí nahoru. Jsem žena co si žádá styl a krásno a tímto z L'AVENUE se pokusím vytvořit obraz mé osobnosti a chtíče.